Historie  

Místní jméno obce vzniklo nejspíše z německého jména Homburg,a to zkomolením z "hohen Burg" ("na vysokém hradě") a bylo k nám tedy přineseno.Cizí "o" zní u nás jako "u".
V minulosti se střídalo číslo jednotné s pomnožným (Humburk 1935,Humburky 1548,Humburk 1854a od 1904 Humburky).
První písemná zpráva o obci v zemských deskách je kladena k roku 1359.
Nález dvou žárovišť z mladší doby kamenné(neolitu),střepy nádob,hlíněný cedník a mlat,jak byly odkryty při melioračních pracích v západní části katastru obce v roce 1930, potvrzují,že krajina v Pocidliní byla obydlena již v předhistorických dobách.
Ves Humburky se tedy pro nás z času dávnověku vynořuje v polovině čtrnáctého století.
Až do počátku šestnáctého století patřila většinou k novobydžovskému panství Vartenberků.
Od nich ji v roce 1516 koupil Vilém z Pernštejna,ale již v roce 1519 ji držel Oldřich
Homberk z Homberka.Někdy po té pravděpodobně vznikla tvrz, která je písemně doložena až těsně před třicetiletou válkou v roce 1615.


V roce 1525 byla v majetku Jana Humburského z Bydžova.
Pod novobydžovskou správou zůstala vesnice až do roku 1548,kdy ji koupil Jiří z Černína.
Ale hned roku 1551 ji prodal Bernatu Žehušickému z Nestajova. Po něm byl majitelem statků do roku 1577 Jan mladší Trmal z Toušic a po jeho smrti bratři Jan a Václav Vitanovští z Vlčkovic. Počátkem sednáctého století byly Humburky rozděleny na dva díly: díl s tvrzí držel roku 1615 až do konfiskace v roce 1627 Adam Kašpar Vančura z Řehnic, zatímco druhý díl se statkem byl v té době v majetku Vratislavů z Mitrovic.
Ke spojení obou dílů došlo v roce 1651 zásluhou syna Adama Kašpara z Řehnic Jiřího Štastného.
Roku 1662 Humburky vlastnil Václav Jindřich Odkolek z Újezdce a v roce 1668 prodala jeho žena Polyxena Horňatecká tvrz Marii Elišce Odkolkové z Kotvic. V roce 1678 se tu připomíná Zuzana rozená Hubryková, vdova po Jiříkovi Šťastném z Řehnic. V majetku Hubryků z Heruštorfu zůstaly Humburky až do roku 1690.
Stará tvrz během sedmnáctého století patrně zanikla, později bylo ve vsi postaveno na jiném místě tzv. nové stavení, písemně doložené z tereziánské doby. Původní tvrz stávala v obci v místech dnešních popisných čísel 9,10,11,12,13 a 45 (od kaple Panny Marie směrem k západu - ulice K haltýři).
Od roku 1690 vesnici držel Michal František Věžník. V roce 1748 se Humburky staly součástí panství Velký Barchov pánů z Vlkanova a zřejmě i nové stavení zůstalo nevyužito.
Do svého vymření na počátku 19.století vlastnili Humburky ještě Strakové z Nedabylic (Strakova akademie pro zchudlé šlechtické studenty v Praze).


Od poloviny 19.století jsou majiteli humburského zboží Richterové. Jan Richter ještě sám hospodařil, spekulacemi si pomohl k velkému majetku. Stal se velkostatkářem a postupně rozšířil humburský velkostatek až po Venturku na Chlumu a podél Cidliny k mlýnu Osek.
Jeho syn Ferdinand (v roce 1898 povýšen císařem Františkem JosefemI. za vojenské zásluhy do šlechtického stavu s přidomkem "z Burgbrúckenu") postavil v roce 1867 na barokních základech nového stavení zámek. Jedná se o stavebně nevýraznou bezslohovou budovu, navazující na hospodářský dvůr a na severní stranu orientovaný park.Jeho manželka, proslulá léčitelka, byla dcerou ranhojiče PICHA z Hořiček u České Skalice a pro místní obyvatelstvo vykonala mnoho dobrodiní. V roce 1867 při velkém požáru vyhořela celá polovina obce.
Ferdinand Richter, rytíř z Burgbrúckenu, držel statek Humburky až do roku 1912, kdy se dostal do hospodářských potíží a statek byl prodán v držbě. Poté celá rodina odešla do Vídně a žila v nelehkých poměrech. Toho roku kupuje humburský velkostatek ve veřejné dražbě u Zemského soudu v Praze Marie Trnková, choť bankovního úředníka z Prahy. V roce 1917 koupil statek Richard Procházka, jenž jej prodal v roce 1924 bankovnímu úředníkoviVincenci Junkovi, automobilovému závodníkovi, jenž byl manželem známé legendy ženského automobilismu Elišky Junkové a zabil se při závodech v Německu roku 1928.
Ještě před tím, v roce 1925 se majitelem velkostatku v Humburkách stává MVDr. Rudolf Randák z Městce Králové.
V únoru 1947 jej koupil Ing. Evžen Jiránek z Kozojídek. Po roce 1989 byl potom vrácen v restituci jeho synovi MVDr. Evženu Jiránkovi, veterinárnímu lékaři z Pardubic.
Z bojišť 1.světové války se domů nevrátilo 14 mužů. Jejich hroby jsou rozsety od Alp až po Vladivostok. Obec v roce 1924 k uctění jejich památky postavila Obecní dům. Pamětní deska se jmény všech obětí světových válek (za druhé svět. války zahynula v roce 1944 v Německu totálně nasazená Marie Kozlová ve stáří 20let) byla na budově slavnostně odhalena 1.července 2000.
V roce 1923 byla provedena elektrifikace obce a roku 1925byla vybudována kanalizace .
V roce 1930 je zavedeno autobusové spojení 3krát denně spoj do Nového Bydžova a opačným směrem do Babic.
V roku 1947 byl v části obce přiléhající k řece Cidlině vybudován družstevní vodovod a v roce 1949 byl pořízen z výtěžků představení místních divadelních ochotníků obecní rozhlas.
Jednotné zemědělské družstvo bylo založeno v roce 1957. V roce 1959 hospodařilo na výměře 280ha. V roce 1961 došlo ke sloučení s Měníkem a Bydžovskou Lhotkou. Roku 1976 následovalo sloučení s Kosicemi,Kosičkami,Babicemi,Mlékosrby a vytvoření JZD MÍR, zemědělského podniku hospodařícího na celkové výměře 3 251ha.
První jezdecké závody jako kvalifikace soutěže Zlatá podkova ZN se na kolbišti u Cidliny konaly v roce 1967. Intenzinní chovatelská a sportovní práce humburského družstva a předsedy p. Josefa Kubišty vedla v roce 1985 k uznání zdejšího chovu koní jako rozmnožovacího chovu chovu českého teplokrevníka. Bez nadsázky a skromnosti,která by nebyla na místě lze říci,že úspěchy chovatelské a sportovní daleko přesáhly hranice tehdejší republiky. Na zdejším závodišti zapřahal mistr opratí Josef Dymeš z Měníka 21spřeží koní z humburrského chovu, což by i dnes byla nevídaná světová rarita. V roce 1986 mu byl jako jedinému sportovci, členu JZD, udělen titul mistr sportu. V letech 1984 - 1990 se Josef Dymeš se svým čtyřspřežím zúčastnil několika závodů mistroství Evropy a Světa. Ve světových žebříčcích se umísťoval vždy na druhé desítce!! Svou poctivou prací uvedl ve známost malou vesnici z malé země uprostřed Evropy.
V roce 1990 bylo družstvo následkem změn ve společnosti transformováno v Agropodnik a.s.
Rozestavěnou administrativní budovu koupil Okresní úřad Hradec Králové, provedl přestavbu, úpravu části bývalého parku a v roce 1995 otevřel Domov důchodců POHODA, kde bydlí 47 obyvatel.
Hlavní náplní činnosti Agropodniku je rostlinná a živičišná výroba. Podnik provozuje dřevovýrobu, autodopravu a ve vlastním písníku v Kosičkách těží písek a štěrkopísek.
Dnes zaměstnává 170 pracovníků.
V malém ohledu ještě zpět do historie se zmíníme o tom, že v roce 1898 obec vykoupila od Václava Volejníka potřebný pozemek a vystavěla tzv. jubilejní školu (výročí 50ti let panování císaře Františka Josefa I.). Původní jednotřídka byla v roce 1903 rozšířena na dvojtřídní školu. V roce 1923 byla druhá postupná třída zrušena a škola samotná pro 1až 4 postupný ročník ukončila činnost v roce 1964. Od toho roku humburské děti navštěvují základní školu v Měníku nebo dojíždějí do základních škol v Novém Bydžově. Poslední učitelkou v místní škole byla paní Ludmila Honzáková, v letech1975 až 1994 kronikářka obce. Škola svému účelu sloužila 66let.
Opuštěná budova byla v letech 1968 - 69 přestavěna společnou prací na prodejnu se smíšeným zbožím a pohostinství. Dne 4.června 1969 bylo slavnostní otevření a zahájení provozu. Sočasně byla budova i s pozemkem za částku 500 000,-Kčs prodána Jednotě LSD Nový Bydžov. V součastnosti patří následnické organizaci družstvo KONZUM Hradec Králové.
Bývalá Balounkova cikorkárna je v současnosti opuštěný a nevyužitý objekt.
Objekty počátkem 60tých let využívaly Státní statky , v 80tých letech zde bylo vybudováno školící středisko a sklady CO. Nové garáže a sklady PHM tohoto zařízení v součastnosti využívá Hasičský záchraný sbor Královéhradeckého kraje.
V letech 1979- 80 byla v obci vybudována požární nádrž .Přilehlý areál slouží ke sportovnímu využití a odpočinku obyvatel obce, je společenským centrem v letních měsících.
V roce 1995 byla ukončena plynofikace obce, o rok později byl vybudován vodovod, který je napojen na vodárenskou soustavu Východních Čech. Slouží zároveň jako zdroj požární vody.
Sbor dobrovolných hasičů byl v obci založen roku 1898. V roce 1998 byly oslavy 100 let založení sboru a při této příležitosti se uskutečnilo Setkání rodáků a přátel obce .
V roce 2000, rovněž při príležitosti Setkání rodáků byla vysvěcena novobydžovským děkanem a kanovníkem Miroslavem Paclíkem znovu obnovená kaplička sv. Salvátora (boží muka) na rozcestí ke Koláči a byla odhalena pamětní deska občanům obce Humburky, obětem světových válek na budově obecního úřadu (Obecní dům).
Pouť v Humburkách je vždy první neděli v červenci na svátek sv. apoštolů Petra a Pavla, posvícení na svátek sv. Václava. Světcova socha z roku 1742 stojí po pravé straně vjezdu do nynějšího areálu Agropodniku.
Kaple v obci, zasvěcená Panně Marii, byla postavena roku 1885.
Z místopisu a tradic při absenci odkazů na historické pečeti obce byl panem Mgr. Janem Tejkalem z Ostravy - Heřmanic za spolupráce se zastupiteli obce vytvořen návrh obecního znaku a praporu. Po diskusi s občany byly obecní symboly schváleny na veřejném zasedání zastupitelstva dne 26. října 2001.
Dva hrady v horní části štítu tvoří tzv. mluvící znamení a názorně vyjadřují název obce: z německého "Hohenburg"- vysoký hrad,na vysokém hradě, Humburky - pomnožné číslo, vysoké hrady.
Modrá barva štítu s vlnovkou nahoře vyjadřuje polohu obce při řece Cidlině. Lilie ve znaku připomíná zasvěcení kaple v obci z roku 1885 Panně Marii.
Barvy červená a bílá ukazují na příslušnost k zemím Koruny České.
Podkova vyjadřuje tradici chovu humburských koní a štěstí pro život v obci.
Obilný klas je jedním z jednoduchých atributů sv. Václava, patrona naší obce. Zároveň poukazuje na zemědělský charakter vesnice.
Prakticky stejná jako znak je výtvarná podoba obecního praporu.
Zastupitelstvo obce jako nejdůležitější úkol součastnosti připravuje záměr výstavby rodinných domků, vybudování potřebného zázemí pro život v obci a odkanalizování celé obce s napojením na ČOV.

(c) 2002 - SimpleNet s.r.o.